Příběh o traumatickém prožitku dítěte, které je svědkem domácího násilí, a o tom, jak to zásadně ovlivní jeho další život.

Dítě sbírá odvahu zastavit domácí násilí

Kamila je tichá dívka. Načítá si atmosféru okolního světa skrze vnitřní pocity. Dokáže vnímat, jak se cítí sousedka při hádce s manželem, i to, jak vše prožívá její muž. Cítí strach Zuzky z bytu od naproti, i hněv jejího otce, když jí řve přímo do obličeje. Kamče bude brzy jedenáct. Celý život je svědkem domácích potyček svých rodičů. Výhrůžky, urážky, rozčilování, včetně fyzického týrání, jsou na denním pořádku. Otec, velmi silná osobnost, ví všechno nejlíp a také všechno nejlíp zná. Z pozice všemohoucího Boha krutě trestá každého, kdo vybočí z jím nastavených pravidel. Bohunka, matka Kamilky, je opakovaně psychicky i fyzicky napadána. S každým dalším incidentem je Kamila stále víc ponořená do bolesti a bezmoci své matky. Pozoruje rodiče a vnitřně se účastní každého boje. Stojí vždy na straně matky. Přeje si vše zastavit a ukončit matčina muka. Mocná síla strachu jí však drží v sevření. 

Jednou v noci probudí Kamilku hlasitá hádka rodičů. Průběh se stále stupňuje a přechází ve fyzický zápas. Dívka je stále nervóznější, přeci v tom matku nenechá. Slyší údery, které častují Bohunčino tělo. Vydávají zvláštní, tupě znějící zvuky, pokud dopadají na místo, kde je oblečená nebo pleskající rány, které míří přímo na odhalenou kůži. Rozrušení se stupňuje až do nesnesitelného pocitu. Kamila se začíná třást. Nemůže to ovládat. Nervy už neudrží vygradované napětí. Uvolňují jej po svém. V dítěti se odehrává tvrdý niterný boj. Odhodlání zastavit mučení, stojí proti strachu. Kdo z nich nakonec zvítězí? Doposud se otci ještě nikdy nepostavila. Nejde pro ránu daleko. Moc dobře zná rezonující dunění v hlavě, když schytá pořádnou facku i palčivou bolest po výprasku páskem nebo vařečkou. Už tu vibraci těla nemůže snést. Pocit matčiny bolesti a bezmoci vnímá každou svou buňkou. Jak dlouho přemáhá strach a chystá se zakročit? Půl hodiny, možná déle. Tentokrát však ví, že to dokončí. Už je rozhodnutá. Dělá první krok a pomalu kráčí směrem do kuchyně, kde celé drama vrcholí. Vše, celá její příprava, sbírání odvahy k rozhodnutí, čerpání síly k překonání strachu, směřovalo k jedné jediné větě. Ke zvolání, které jí celou dobu zvučí v hlavě. Tati, nech mámu! A už je to venku. Zvládla to. Boj končí. Překvapený otec se zastavuje. Co si to dovoluješ!? Mazej do postele! Vyhrkne na Kamilu. Tím vše ustává. Podařilo se. Je vyčerpaná, ale spokojená. Právě prožila jeden z nejdramatičtějších prožitků svého dětství. Bude si jej pamatovat celý život.

Traumatické události tvarují dívčinu osobnost a ta se víc a víc stahuje do sebe. Ve stresových situacích reaguje uzavřením se, mlčením, pláčem. Nejprve oněmí, slova zamrzají v krku, nevydá ani hlásku. Krev se jí hrne do hlavy, srdce buší. Oči zaplavují slzy. Následuje uvolňující pláč. Vše drží v sobě. Nikomu se nesvěřuje. Veškeré pocity zůstávají uzamčené pod povrchem. Vyjadřovat je, se naučí až mnohem později.

Dítě vyrůstá v mladou ženu. V této době je schopná vypsat se z niterných prožitků do deníku, který si zavádí. Později píše dopisy, ale schovává je. O něco déle dělá další krok a svoje sepsané vnitřní vjemy, může dát přečíst tomu, s kým stresová situace probíhá. Čas ubíhá a s ním přichází další zlepšení. Dojde-li k nepříjemné výměně názorů, je schopná po prvotním sepsání o všem mluvit. Nejprve své pocity vypíše. Utřídí si myšlenky a uklidní se. Poté, nejraději na neutrální půdě, probere s osobou, které se situace týká, to tíživé, to, co je třeba vynést na povrch.

Celý život se učí vyjadřovat prožívané niterné procesy, aby se mohly věci posouvat k lepšímu. Rozvíjí komunikaci. Stále ve větším klidu, bez křiku, zvyšování hlasu nebo nevhodných slov, odhaluje své postoje a vnitřní svět pocitů. Krok za krokem, po mnoho let, postupně léčí své dětské trauma. To, čeho byla svědkem, zapříčinilo strach z mluvení, uzavřenost, lítostivost i zvýšenou citlivost na používané výrazy a gesta. Tak hluboko bylo zaryto, tak silně ovlivňovalo její realitu ve všech směrech.

Od doby, kdy sama sobě začíná víc důvěřovat, od chvíle, kdy se staví do své síly, se ve svém životě začíná řídit pořekadlem: Co mě nezabije, to mě posílí! Dodnes jej má velmi silně vtištěné v podvědomí. O to líp přijímá životní lekce a prochází jimi s přesvědčením, že jde o učební proces, který pomáhá jejímu růstu.

 Kamila ve svém životě překonala a ještě překoná mnoho překážek. Trauma z dětství už její realitu nedeformuje. Nyní je z ní sebevědomá žena. Stále pracuje na rozvoji umění komunikace a vytrvale zkoumá svůj tvůrčí potenciál. Objevuje nové možnosti a rozšiřuje vědomí do všech stran. Odložila roli oběti, zpracovala strach svým novým postojem. Pozvolna začala mluvit, učila se, postupovala vpřed svým vlastním tempem. Odkládala bolesti, pocity bezmoci, vinu, strachy. Postupně se uvolnila.

Teď je schopná čelit přímému kontaktu ve chvílích výměn názorů. Její zaseknutí, zmlknutí a uzavření se do sebe, je minulostí. Směle hovoří i na citlivá témata, ušla velký kus cesty. A další má před sebou. Práce na sobě, na svém růstu a otvírání se světu, je nekončící proces hledajících.

Shrnutí

Rodičovské boje zformovaly Kamilčinu osobnost do tiché, zamlklé dívky. Vnitřně plná chuti vyjádřit se, ale svázaná strachem to udělat. Situace vygradovala v okamžiku, kdy se poprvé rozhodla opustit bezpečí svého nitra. V necelých jedenácti letech se postavila a svůj názor vyřkla nahlas. Prvotní rozhodnutí následoval čin. Po něm přišly další rozhodnutí a další činy. Postupně. Ve chvíli, kdy byla připravená, udělala další posun. Odhodlání vyjádřit svůj názor překonalo strach. Odvážila se vystoupit z komfortní zóny a udělat to, čeho se bála. Zjištění, že je to vlastně velká úleva, přinášelo odvahu k dalším podobným krokům.

Někdy se ale cesta ke změně bytosti neotevře sama. K překonání strachu a nalezení vnitřního odhodlání je třeba podat pomocnou ruku. Podpořit, inspirovat a motivovat k postupu na linii proměny. S trpělivostí a laskavým přístupem odborníka v roli průvodce. Odměnou je odemčení brány ke svobodě ve vyjadřování. K nové kvalitě života, jenž ho uvolní ve všech směrech.

Meditace

Aktivace odvahy a síly

Uvolni se protažením.

Stáhni svou roztříštěnost dechem do svého těla.

Představ si, jak s každým nádechem vtahuješ na proudu vzduchu všechny chomáčky tvé energie, které se někde toulají.

Přitáhni je k sobě a nadechni do těla. Výdech ti pomůže rozvést tyto tvé součásti tam, kam patří.

Najdou své místo snadno, není třeba nad tím přemýšlet.

Až vnitřně ucítíš, že jsi celistvá/ý, zaměř pozornost na své srdce. Dovol si vidět jeho obal a sleduj jak se rozpíná a stahuje. Neúnavně bije, poděkuj za jeho práci pro tvou bytost.

Nyní, s pocitem vděčnosti, klidu a míru, nahlédni pod srdeční obal a najdi posvátný prostor v jeho středu.

Uvidíš jej, zjeví se jako jiskra nebo malý plamínek. Spoj se s tímto místem odvahy a vnitřní síly.  Zaměřením pozornosti jej nech rozhořet v mohutný oheň. Posiluj jeho plamen, až projasní vnitřek srdce i celé tvé nitro.

Teď, plná/ý oslnivého světla, dovol, ať plameny z ohně září ven, za hranice těla. Tvoje odvaha a síla jsou obrovské! 

V tuto chvíli se stáváš mocným zářičem odvahy a síly pro sebe a inspirací pro ostatní. 

A tak to je!

Afirmace

Ať se jiskra odvahy rozhoří v mocný plamen a stráví všechny překážky!

Oheň spaluje strach a uvolňuje svým teplem tvoje nohy.

Požehnání prvnímu kroku! 

Cesta je otevřená! 

Pojď!